Страница:
pekelilna schodech."
Kuchyn? m?la nyn? jinou tv??nost. ??etn? ?ikovatel? od batali?nu i od setnin mlsali podle hodnost?, dle rozpracovan?ho pl?nu kucha?e Jurajdy. P?sa?i od batali?nu, telefonisti od kumpani? a n?kolik ?ar?? jedli chtiv? z rezav?ho um?vadla roz?ed?nou jitrnicovou pol?vku horkou vodou, aby se na n? t?? n?co dostalo.
"Nazdar!" ?ekl ??etn? ?ikovatel Van?k ku ?vejkovi, ohlod?vaje jeden pazou?ek. "Byl zde p?ed chv?l? n?? jednoro??k Marek a ozn?mil, ?e jste op?t zde a m?te na sob? nov? mund?r. Vy jste mne te? p?ived do p?kn? ?lamastiky. On mne postra?il, ?e te? ten mund?r nevy??tujeme s brig?dou. V?? mund?r se na?el na hr?zi rybn?ka a my u? to ozn?mili p?es batalionskanclaj na brig?du. U mne jste veden jako utopen? p?i koup?n?, vy jste se v?bec nemusel vracet a d?lat n?m nep??jemnosti s dvoj?m mund?rem. Vy ani nev?te, co jste proved batali?nu. Ka?d? ??st va?eho mund?ru je u n?s zaznamen?na. Nal?z? se v seznamu mund?r? u m?, u kumpanie, jako p??r?stek. Kumpanie m? o jeden ?pln? mund?r v?c. O tom jsem u?inil ozn?men? k batali?nu. Ted dostaneme z brig?dy vyrozum?n?, ?e jste tam dostal nov? mund?r. Pon?vad? batali?n mezit?m ve v?kazech 0 o?acen? ozn?m?, ?e je p??r?stek jednoho kompletu... J? to zn?m, z toho m??e b?t revize. Kdy? se jedn? o takovou mali?kost, p?ijedou k n?m z intendantstva. Kdy? se ztrat? dva tis?ce p?r? bot, o to se nikdo nestar?... - Ale n?m se ztratil ten v?? mund?r," ?ekl tragicky Van?k, saje z kosti, kter? mu padla do ruky, morek a vydloub?vaje zbytek z?palkou, kterou si ?istil v zubech m?sto p?r?tka; "kv?li takov? mali?kost? rozhodn? sem p?ijde inspekce. Kdy? jsem byl v Karpatech, p?i?la k n?m inspekce kv?li tomu, ?e nebylo dodr?eno na??zen?, aby se zmrzl?m voj?k?m stahovaly boty bez po?kozen?. Stahovaly se, stahovaly, a na dvou p?itom praskly a jeden m?l je u? rozbit? p?ed smrt?. A mal?r byl hotov. P?ijel jeden plukovn?k z intendantstva, a neb?t toho, ?e dostal, hned jak p?ijel, z rusk? strany jednu do hlavy a ?e se svalil do ?dol?, nev?m, co by z toho bylo."
"St?hli s n?ho taky boty?" ot?zal se ?vejk se z?jmem.
"St?hli," ?ekl z?dum?iv? Van?k, "ale nikdo nev?d?l kdo, tak?e jsme ani plukovn?kovy boty nemohli d?t do v?kazu."
Kucha? Jurajda se op?t vr?til seshora a prvn? jeho pohled padl na zni?en?ho Balouna, kter? sed?l zarmoucen? a zni?en? na lavici u kamen a d?val se se stra?n?m zoufalstv?m na sv? vyhubl? b?icho.
"Ty bys pat?il mezi sektu hesychast?," s l?tost? ?ekl u?en? kucha? Jurajda, "ti tak? hled?li cel? dny na sv?j pupek, a? se jim zd?lo, ?e jim kolem pupku zasvitla svatoz??. Pak se domn?vali, ?e dosp?li t?et?ho stupn? dokonalosti."
Jurajda s?hl do trouby, vzal odtamtud jedno jel?tko. "?er, Baloune," ?ekl p??v?tiv?, "na?er se, a? pukne?, udav se, nena?ran?e."
Balounovi vstoupily slzy do o??.
"Doma, kdy? jsme zab?jeli, tak jsem nap?ed," podotkl pla?tiv? Baloun, po??raje mal? jel?tko, "sn?dl po??dn? kus ovaru, celej ryp?k, srdce, ucho, kus jater, ledvinu, slezinu, kus boku, jazyk a potom..."
A tich?m hlasem dodal, jako kdy? se vypravuje poh?dka: "A potom p?i?ly jitrnice, ?est, deset kousk?, a bachorat? jelita, kroupov? i houskov?, ?e nev?? ani, do ?eho d??v kousnout, do houskov?ho, nebo kroupov?ho. V?echno se rozpl?v? na jazyku, v?echno von?, a ?lov?k ?ere a ?ere. - Tak si mysl?m," ho?ekoval d?l Baloun, "?e m? koule u?et??, ale hlad doraz?, a ?e u? v?cekr?t v ?ivot? nep?ijdu dohromady s takov?m pek??em jelitov?ho prejtu jako doma. - Sulc, ten jsem nem?val tak r?d, pon?vad? se to jen t?ese a nic to nevyd?. ?ena, ta se zas mohla pro sulc utlouct, a j? j? do toho sulce nep??l ani kus ucha, pon?vad? cht?l jsem v?ecko s?m se?rat, tak, jak mn? to nejlep?? chutnalo. Nev??il jsem si toho, t? lahody, toho blahobytu, a tch?novi, vejmink??i, up?el jsem jednou prase a zabil, se?ral, a je?t? mn? bylo ke v?emu l?to poslat mu, chud?kovi star?mu, t?ebas jen malou vejslu?ku - a von mn? potom prorokoval, ?e chc?pnu jednou hlady."
"A u? je to tady," ?ekl ?vejk, kter?mu dnes mimod?k spl?valy z ?st sam? r?my.
Kucha?e Jurajdu opustil ji? n?hl? z?chvat soucitu s Balounem, pon?vad? Baloun p?ito?il se n?jak rychle k plotn?, vyt?hl z kapsy kus chleba a pokusil se cel? kraj?c namo?it do om??ky, kter? ve velk?m pek??i tulila se ze v?ech stran k velk? hroud? vep?ov? pe?en?.
Jurajda uhodil ho p?es ruku, tak?e Baloun?v kraj?c chleba spadl do om??ky, jako kdy? plavec sk??e na plov?rn? z m?stku do ?eky.
Nedaje mu p??le?itosti, aby mohl vyt?hnouti lah?dku z pek??e, chytil ho a vyhodil ze dve??.
Zdrcen? Baloun vid?l je?t? oknem, jak Jurajda vytahuje vidli?kou ten kraj?c chleba, kter? se dohn?da nas?kl om??kou, a jak jej pod?v? ?vejkovi a p?id?v? k tomu je?t? kousek se??znut?ho masa z povrchu pe?en? se slovy:
"Jezte, m?j skromn? p??teli!"
"Panenko Marj?," zab?doval za oknem Baloun, "m?j chleba je v hajzlu." Kl?t? dlouh?ma rukama, ?el sh?n?t n?co na zub do vsi.
?vejk, poj?daje ?lechetn? dar Jurajdy, promluvil pln?mi ?sty: "To jsem opravdu r?d, ?e jsem zas mezi sv?ma. Moc by m? to mrzelo, kdybych nemoh prokazovat kumpanii d?l svoje platn? slu?by." Ot?raje si s brady z kraj?ce stekl? kapky om??ky a s?dla, dokon?il:
"Nev?m, nev?m, co byste si tady beze mne po?ali, kdyby mne tam byli n?kde zdr?eli a v?lka by se je?t? prodlou?ila o p?r rok?."
??etn? ?ikovatel Van?k se ot?zal se z?jmem: "Jak mysl?te, ?vejku, ?e bude vojna dlouho trvat?"
"Patn?ct let," odpov?d?l ?vejk. "To jest samoz?ejm?, pon?vad? jednou u? byla t?icetilet? v?lka, a te? jsme o polovi?ku chyt?ej?? ne? d??v, tedy 30:2=15."
"Pucflek na?eho hejtmana," ozval se Jurajda, "vypravoval, ?e sly?el, jakmile obsad?me hranice Hali?e, ?e se d?l nepot?hne. Potom Rusov? za?nou vyjedn?vat o m?r."
"To by nest?lo za to ani v?l?it," ?ekl d?razn? ?vejk. "Kdy? vojna, tak vojna. J? rozhodn? d??v vo m?ru mluvit nebudu, dokud nebudeme v Moskv? a v Petrohrad?. P?eci to nestoj? za to, kdy? je sv?tov? vojna, prdelkovat se jenom kolem hranic. Vezm?me si nap??klad ?vejdy, za t? t?icetilet? vojny. Vodkud a? nep?i?li, a dostali se a? k N?meck?mu Brodu a na Lipnici, kde ud?li takovou paseku, ?e je?t? dodne?ka se tam mluv? v hospod?ch po p?lnoci ?v?dsky, tak?e si navz?jem nikdo nerozum?. Nebo Pru??ci, ty taky nebyli jen p?espoln?, a na Lipnici je po nich Prus? habad?j. Dostali se a? do Jedouchova a do Ameriky a zas nazp?tek."
"Ostatn?," ?ekl Jurajda, kter?ho dnes vep?ov? hody ?pln? p?ivedly z rovnov?hy a popletly, "v?ichni lid? povstali z kapr?. Vezm?me si, p??tel?, v?vojovou teorii Darwina..."
Dal?? jeho uva?ov?n? p?eru?eno bylo vp?dem jednoro?n?ho dobrovoln?ka Marka.
"Zachra? se, kdo m??e?," zvolal Marek; "poru??k Dub p?ijel p?ed chv?l? automobilem ke ?t?bu batali?nu a p?ivezl s sebou toho posran?ho kadeta Bieglera. - Je to s n?m hrozn?," informoval d?l Marek, "kdy? vylezl s n?m z automobilu, vpadl do kancel??e. V?te dob?e, jak jsem ?el odtud, jak jsem ??kal, ?e si trochu schrupnu. Nat?hl jsem se tedy v kancel??i na lavici a za?al jsem p?kn? us?nat, kdy? vtom na m? sko?il. Kadet Biegler za?val ,Habacht!`, poru??k Dub postavil m? na nohy a te? spustil: ,To se div?te, co, jak jsem v?s p?ekvapil v kancel??i p?i nedodr?ov?n? povinnost?? Sp? se a? po odtrouben?,` k ?emu? dodal Biegler: ,Odd?len? 16, paragraf 9 kas?rensk?ho ??du: Nato bouchl poru??k Dub p?st? do stolu a rozk?ikl se: ,Snad jste se m? cht?li u batali?nu zbavit, nemyslete si, ?e to byl ot?es mozku, m? lebka n?co vydr??: Kadet Biegler listoval si p?itom na stole a p?e?etl k tomu nahlas pro sebe z jedn? listiny: ,P??kaz po divizi ??slo 280!` Poru??k Dub myslel, ?e si d?l? z n?ho legraci kv?li posledn? jeho v?t?, ?e mu lebka n?co vydr??, po?al mu vyt?kat jeho ned?stojn? a drz? chov?n? v??i star??m d?stojn?k?m, a te? ho vede sem k hejtmanovi, aby si na n?ho st??oval."
Za chv?li p?i?li do kuchyn?, kterou se muselo proj?t, kdy? se ?lo nahoru, kde sed?l cel? d?stojnick? sbor a kde po vep?ov? k?t? zp?val baculat? prapor??k Mal? ?rii z opery Traviata, krkaje p?itom po zel? a mastn?m ob?d?.
Kdy? poru??k Dub vstoupil, zvolal ?vejk: "Habacht, v?echno vst?t!"
Poru??k Dub t?sn? p?istoupil k ?vejkovi, aby mu p??mo do obli?eje zvolal: "Te? se t??, te? je s tebou amen! J? t? d?m vycpat na pam?tku pro 91. regiment."
"Zum Befehl, pane lajtnant," zasalutoval ?vejk, "jednou jsem ?etl, poslu?n? hl?s?m, ?e byla jednou jedna velik? bitva, ve kter? pad jeden ?v?dsk? kr?l se sv?m v?rn?m kon?m. Vob? zdechliny dopravili do ?v?dska, a te? ty dv? mrtvoly stojej? vycpan? v ?tokholmsk?m muzeu."
"Odkud m?? ty v?domosti, pacholku," rozk?ikl se poru??k Dub.
"Poslu?n? hl?s?m, pane lajtnant, vod sv?ho bratra profesora."
Poru??k Dub se oto?il, odplivl si, strkaje p?ed sebou kadeta Bieglera nahoru, kudy se ?lo do s?n?. P?ece v?ak mu to nedalo, aby se ve dve??ch neoto?il po ?vejkovi a s ne?prosnou p??snost? ??msk?ho C?sara, rozhoduj?c?ho osud ran?n?ho gladi?tora v ?irku, neu?inil posunek palcem prav? ruky a nevyk?ikl na ?vejka: "Palce dol?!"
"Poslu?n? hl?s?m," k?i?el za n?m ?vejk, "?e u? je d?v?m dol?!"
-
Kadet Biegler byl jako moucha. Za tu dobu prod?lal n?kolik cholerov?ch stanic a zvykl si pln?m pr?vem po v?ech manipulac?ch, kter? s n?m jako cholerou podez?el?m zav?d?li, ?e u? po?al zcela nev?domky neust?le pou?t?t do kalhot. A? se kone?n? dostal do rukou na jedn? takov? pozorovac? stanici n?jak?mu odborn?kovi, kter? v jeho v?m?tech nezjistil cholerov?ch bacil?, utu?il mu st?eva taninem jako ?vec dratv? rozbit? ?ochty a poslal ho na nejbli??? etapn? velitelstv?, uznav kadeta Bieglera, kter? byl jako p?ra nad hrncem, frontdiensttauglich.
Byl to srde?n? ?lov?k.
Kdy? ho kadet Biegler upozor?oval, ?e se c?t? velice slab?m, ?ekl k n?mu s ?sm?vem: "Zlatou medaili za state?nost je?t? unesete. V?dy? jste se p?ihl?sil p?ece dobrovoln? na vojnu."
A tak se kadet Biegler vydal za zlatou medail?.
Jeho utu?en? st?eva nevrhala ji? ??dkou tekutinu do kalhot, ale z?stalo mu p?ece jen ?ast? nucen?, tak?e od posledn? etapy a? na ?t?b brig?dy, kde se setkal s poru??kem Dubem, byla to vlastn? manifesta?n? cesta po v?ech mo?n?ch z?chodech. N?kolikr?t zme?kal vlak, pon?vad? sed?l na n?dra??ch v klozetech tak dlouho, dokud vlak neodjel. N?kolikr?t zame?kal ve vlaku p?esed?n?, sed? ve vlaku na z?chod?. Ale p?esto, p?es v?echny z?chody, kter? mu byly v cest?, kadet Biegler p?ec jen se p?ibli?oval k brig?d?.
Poru??k Dub m?l b?t tenkr?t p?ece je?t? n?kolik dn? v o?et?ov?n? u brig?dy, ale t?ho? dne, kdy? ?vejk odjel k batali?nu, ?t?bn? l?ka? si to s poru??kem Dubem rozmyslel, kdy? se dov?d?l, ?e odp?ldne t?m sm?rem, kde le?? batali?n 91. pluku, odj??d? sanitn? automobil.
Byl velice r?d, ?e se zbavil poru??ka Duba, kter? jako v?dy dokl?dal sv? r?zn? tvrzen? slovy: "O tom jsme ji? p?ed v?lkou u n?s mluvili s panem okresn?m hejtmanem."
"Mit deinem Bezirkshauptmann kannst du mir Arsch lecken," pomyslil si ?t?bn? l?ka? a velice d?koval t? n?hod?, ?e sanitn? automobily jedou nahoru na Kamionku Strumilowu p?es Z?ltance.
?vejk tam u brig?dy nevid?l kadeta Bieglera, pon?vad? t?? p?es dv? hodiny sed?l op?t na jednom splachovac?m za??zen? pro d?stojn?ky u brig?dy.
Mo?no ??ct sm?le, ?e kadet Biegler na podobn?ch m?stech nikdy neztr?cel ?asu, pon?vad? si opakoval v?echny slavn? bitvy slavn?ch rakouskouhersk?ch vojsk, po??naje bitvou u N?rdlingen dne 6. z??? 1634 a kon?e Sarajevem 19. srpna 1878.
Kdy? tak nes??sln?kr?te tahal za ???ru splachovac?ho klozetu a voda se s hlukem ??tila do m?sy, tu p?imhou?iv o?i, p?edstavoval si ?ev bitvy, ?tok j?zdy a hukot d?l.
Setk?n? poru??ka Duba s kadetem Bieglerem nebylo p??li? p?vabn? a bylo jist? p???inou nakyslosti v jich budouc?m pom?ru ve slu?b? i mimo slu?by.
Kdy? toti? ji? po?tvrt? poru??k Dub dob?val se na z?chod, dop?len? vyk?ikl: "Kdo je tam?"
"Kadet Biegler, 11. mar?kumpanie, batali?n N, 91. regiment," zn?la hrd? odpov??.
"Zde," p?edstavoval se konkurent p?ede dve?mi, "poru??k Dub od t??e kumpanie."
"Hned jsem hotov, pane poru??ku!"
"?ek?m!"
Poru??k Dub d?val se netrp?liv? na hodinky. Nikdo by nev??il, jak? je t?eba energie a hou?evnatosti k tomu, vydr?et v takov? situaci p?ede dve?mi nov?ch patn?ct minut, potom je?t? p?t, a pak dal??ch p?t, a dost?val na klep?n?, tlu?en? a kop?n? st?le tut?? odpov?di "Hned jsem hotov, pane poru??ku."
Poru??ka Duba zmocnila se hore?ka, zejm?na kdy? po nad?jn?m ?ust?n? pap?ru uplynulo dal??ch sedm minut, ani? by se dve?e otev?ely.
Kadet Biegler byl ke v?emu je?t? tak taktn?, ?e nespou?t?l je?t? neust?le vodu.
Poru??k Dub v slab? hore?ce po?al p?em??let, jestli si snad nem? st??ovat veliteli brig?dy, kter?, m??e b?t, d? rozkaz vylomit dve?e a vyn?st odtamtud kadeta Bieglera. Tak? mu napadlo, ?e snad je to poru?en? subordinace.
Poru??k Dub teprve po dal??ch p?ti minut?ch vlastn? zpozoroval, ?e by tam za dve?mi nem?l u? nic co d?lat, ?e u? ho to d?vno p?e?lo. Setrv?val v?ak p?ed klozetem z jak?hosi principu, kopaje d?le do dve??, za kter?mi se oz?valo st?le tot??: "In einer Minute fertig, Herr Leutnant"
Kone?n? bylo sly?et, jak Biegler spou?t? vodu, a za chv?li setkali se oba tv??? v tv??.
"Kadete Bieglere," zah?m?l na n?ho poru??k Dub, "nemyslete si, ?e jsem zde byl za t?m?e ??elem jako vy. P?i?el jsem kv?li tomu, ?e jste se mn? p?i sv?m p??chodu k ?t?bu brig?dy neohl?sil. Nezn?te p?edpisy? V?te, komu jste dal p?ednost?"
Kadet Biegler srovn?val chv?li ve sv? pam?ti, jestli se p?ece snad nedopustil n??eho, co by se nesrovn?valo s discipl?nou a s na??zen?mi t?kaj?c?mi se styk? ni???ch d?stojnick?ch ?ar?? s vy???mi.
V jeho v?domostech v tomto ohledu byla nehor?zn? mezera a propast.
Ve ?kole jim nikdo o tom nep?edn??el, jak se m? v takov?m p??pad? zachovat ni??? d?stojnick? hodnost v??i druh?, vy???; zdali m? nedokadit a vylet?t ze dve?? z?chodu, p?idr?uje si jednou rukou kalhoty a druhou vzd?vaje ?est.
"Nu?e odpov?zte, kadete Bieglere!" vyz?vav? zvolal poru??k Dub.
A tu kadet Biegler si vzpomn?l na zcela jednoduchou odpov??, kter? to rozlu?tila: "Pane poru??ku, nem?l jsem v?domosti po sv?m p?ibyt? do ?t?bu brig?dy, ?e se zde nal?z?te, a vy??div sv? z?le?itosti v kancel??i, odebral jsem se ihned na z?chod, kde jsem setrval a? do va?eho p??chodu."
K ?emu? dodal slavnostn?m hlasem: "Kadet Biegler hl?s? se panu poru??kovi Dubovi."
"Vid?te, ?e to nen? mali?kost," s trpkost? ?ekl poru??k Dub, "podle m?ho n?zoru m?l jste ihned, kadete Bieglere, jakmile jste se dostal do ?t?bu brig?dy, ot?zati se v kancel??i, zdali n?hodou nen? zde t?? p??tomen n?jak? d?stojn?k od va?eho batali?nu, od va?? kumpanie. O va?em chov?n? rozhodneme u batali?nu. Odj??d?m k n?mu automobilem, a vy pojedete s sebou. - ??dn? ale!"
Kadet Biegler toti? nam?tl, ?e m? z kancel??e ?t?bu brig?dy vypracovanou mar?r?tu po ?eleznici, kter??to zp?sob cestov?n? zd?l se mu b?t mnohem v?hodn?j??m vzhledem ku chv?n? jeho kone?n?ku. Ka?d? d?t? p?ece v?, ?e automobily nejsou za??zeny na takov? v?ci. Ne? prolet?? sto osmdes?t kilometr?, m?? u? to d?vno v kalhotech.
?ertv? co se to stalo, ?e ot?esy automobilu nem?ly zprvu, kdy? vyjeli, tak dalece ??dn?ho vlivu na Bieglera. Poru??k Dub byl cel? zoufal?, ?e se mu nepoda?? prov?sti pl?n pomsty.
Kdy? toti? vyjeli, poru??k Dub si v duchu myslel: "Jen po?kej, kadete Bieglere, jestli to na tebe p?ijde, mysl??, ?e d?m zastavit."
V tomto sm?ru tak?, pokud to bylo mo?no pro rychlost, kterou polykali kilometry, navazoval p??jemnou rozmluvu o tom, ?e vojensk? automobily, maj?c? vym??enou ur?itou dr?hu, nesm? pl?tvati benz?nem a zastavovat se nikde.
Kadet Biegler proti tomu nam?tl zcela spr?vn?, ?e kdy? automobil n?kde ?ek? na n?co, nespot?ebuje v?bec benz?nu, pon?vad? ?of?r vypne motor.
"M?-li," pokra?oval neodbytn? poru??k Dub, "p?iject ve vym??en? ?as na sv? m?sto, nesm? se nikde zastavovat "
Ze strany kadeta Bieglera nen?sledovalo v?ce ??dn? repliky.
Tak ?ezali vzduch p?es ?tvrt hodiny, kdy? vtom poru??k Dub c?til, ?e m? n?jak nafoukl? b?icho a ?e by bylo z?hodno zastavit automobil, vyl?zt ven a vstoupit do ?karpy, sundat kalhoty a hledat uleh?en?.
Dr?el se jako hrdina a? na 126. kilometr, kdy r?zn? zat?hl ?of?ra za pl??? a vyk?ikl mu do ucha: "Halt!"
"Kadete Bieglere," ?ekl poru??k Dub milostiv?, seskakuje rychle z automobilu ,ke ?karp?, "te? m?te tak? p??le?itost "
"D?kuji," odpov?d?l kadet Biegler, "nechci zbyte?n? zdr?ovat automobil."
A kadet Biegler, kter? m?l t?? u? na kraj??ku, ?ekl si v duchu, ?e se rad?ji pod?l?, ne? by propustil kr?snou mo?nost blamovat poru??ka Duba.
Ne? dojeli do Z?ltance, dal poru??k Dub je?t? dvakr?t zastavit a po posledn? zast?vce ?ekl urputn? k Bieglerovi: "M?l jsem k ob?du biko? po Polsku. Od batali?nu telegrafuji st??nost na brig?du. Zka?en? kysel? zel? a znehodnocen? k po??v?n? vep?ov? maso. Sm?lost kucha?? p?evy?uje v?echny meze. Kdo mne je?t? nezn?, ten mne pozn?."
"Feldmar??lek Nostitz-Rhieneck, elita rezervn? kaval?rie," odpov?d?l na to Biegler, "vydal spis Was schadet dem Magen im Kriege, ve kter?m nedoporu?oval p?i v?le?n?ch ?trap?ch a sv?zel?ch v?bec j?sti vep?ov?ho masa. Ka?d? nest??dmost na pochodu ?kod?."
Poru??k Dub neodpov?d?l na to ani slova, jenom si pomyslil: "Tvou u?enost srovn?m, chlape." Potom si to rozmyslil a p?ece se jen ozval Bieglerovi s ?pln? hloupou ot?zkou: "Vy tedy mysl?te, kadete Bieglere, ?e d?stojn?k, vedle kter?ho? vy mus?te se pokl?dati dle sv? ?ar?e b?ti jemu pod??zen?m, nest??dm? j?? Necht?l jste snad ??ct, kadete Bieglere, ?e jsem se p?e?ral? D?kuji v?m za tu sprostotu. Bulte ubezpe?en, ?e si to s v?mi vyrovn?m, vy mne je?t? nezn?te, ale a? mne pozn?te, tak si vzpomenete na poru??ka Duba."
Byl by si p?i posledn?m m?lem p?ekousl jazyk, pon?vad? p?elet?li na silnici n?jak? v?mol.
Kadet Biegler neodpov?dal zase ni?eho, co? popudilo op?t poru??ka Duba, tak?e se hrub? ot?zal: "Posly?te, kadete Bieglere, mysl?m, ?e jste se u?il, ?e m?te na ot?zky sv?ho p?edstaven?ho odpov?dat "
"Ov?em," ?ekl kadet Biegler, "jest takov? pasus. Nutno ov?em p?edem rozebrati n?? vz?jemn? pom?r. Pokud mn? zn?mo, nejsem nikam je?t? p?id?len, tak?e odpad? t?m ?pln? ?e? o m? bezprost?edn? pod??zenosti k v?m, pane poru??ku. Nejd?le?it?j??m ov?em jest, ?e odpov?d? se na ot?zky p?edstaven?ch v d?stojnick?ch kruz?ch jedin? ve v?cech slu?by. Jak my zde dva sed?me v automobilu, nep?edstavujeme ??dnou bojovnou slo?ku ur?it? v?le?n? manipulace. Mezi n?mi nen? ??dn?ho slu?ebn?ho pom?ru. Jedeme oba stejn? ku sv?m odd?l?m a nebylo by rozhodn? ??dn?m slu?ebn?m vyj?d?en?m se odpov?? na va?i ot?zku, zdali jsem cht?l snad ??ct, ?e jste se p?e?ral, pane poru??ku."
"U? jste domluvil?" za?val na n?ho poru??k Dub, "vy jeden..."
"Ano," prohl?sil pevn?m hlasem kadet Biegler, "nezapome?te, pane poru??ku, ?e o tom, co se mezi n?mi stalo, rozhodne patrn? ?estn? d?stojnick? soud."
Poru??k Dub byl t?m?? bez sebe zlost? a vztekem. U n?ho bylo zvl??tn?m zvykem, ?e kdy? se roz??lil, mluvil je?t? v?t?? pitomosti a hlouposti ne?li v klidu.
Proto tak? zabru?el: "O v?s bude rozhodovat vojensk? soud."
Kadet Biegler pou?il t?to p??le?itosti, aby ho dorazil ?pln?, a proto ?ekl takov?m nejp??tel?t?j??m t?nem: "Ty ?ertuje?, kamar?de." Poru??k Dub vyk?ikl na ?of?ra, aby zastavil.
"Jeden z n?s mus? j?t p??ky," zabl?bolil.
"J? se vezu," klidn? na to '?ekl kadet Biegler, "a ty si d?lej, kamar?de, co chce?."
"Je?te d?l," hlasem jako v deliriu houkl poru??k Dub na ?of?ra a zahalil se potom v d?stojn? ml?en? jako Julius Caesar, kdy? se k n?mu p?ibli?ovali spiklenci s d?kami, aby ho probodli. Tak p?ijeli do Z?ltance, kde na?li stopu batali?nu.
-
Mezit?mco poru??k Dub s kadetem Bieglerem se je?t? na schodech h?dali o tom, zdali kadet, kter? nen? je?t? nikam za?azen, m? n?rok na jitrnici z onoho mno?stv?, kter? p?ipad? na d?stojnictvo jednotliv?ch kumpani?, dole v kuchyni zat?m byli ji? syti a rozlo?ili se po rozlehl?ch lavic?ch a rozhovo?ili se o v?em mo?n?m, p?i?em? bafali osto?est z d?mek.
Kucha? Jurajda prohl?sil: "Tak jsem v?m dnes ud?lal b?je?n? vyn?lez. Mysl?m, ?e to ud?l? ?pln? p?evrat v kucha?stv?. Ty p?ece v??, Va?ku, ?e jsem nemohl nikde v t?to proklat? vesnici naj?t marj?nku do jitrnic."
"Herba majoranae," ?ekl ??etn? ?ikovatel Van?k, vzpom?naje na to, ?e je drogistou.
Jurajda pokra?oval: "Je neprozkouman?, jak lidsk? duch ch?pe se v nouzi nejr?zn?j??ch prost?edk?, jak se mu jev? nov? obzory, jak za??n? vynal?zat v?echny nemo?n? v?ci, o kter?ch se lidstvu dosud ani nesnilo... Hled?m tedy po v?ech staven?ch marj?nku, b?h?m, sh?n?m se, vysv?tluji jim, k ?emu to pot?ebuji, jak to vypad?..."
"To jsi m?l je?t? popsat v?ni," ozval se z lavice ?vejk, "m?l jsi ??ct, ?e marj?nka von? tak, jako kdy? ?ich?? k lahvi?ce inkoustu v aleji rozkvetl?ch ag?t?. Na vrchu Bohdalci u Prahy..."
"Ale ?vejku," p?eru?il ho prosebn?m hlasem jednoro?n? dobrovoln?k Marek, "nech dokon?it Jurajdu."
Jurajda mluvil d?l: "V jednom statku p?i?el jsem na jednoho star?ho, vyslou?il?ho voj?ka z doby okupace Bosny a Hercegoviny kter? vyslou?il vojenskou slu?bu v Pardubic?ch u hul?n? a je?t? dnes nezapomn?l ?esky. Ten se se mnou za?al h?dat, ?e v ?ech?ch se ned?v? do jitrnic marj?nka, ale he?m?nek. Nev?d?l jsem tedy doopravdy, co si tedy po?nu, nebo? opravdu ka?d? rozumn? a nep?edpojat? ?lov?k mus? pova?ovat marj?nku mezi ko?en?m, kter? se d?v? do jitrnic, za princeznu. Nutno bylo nal?zti rychle tak?vou n?hra?ku, kter? by dodala r?zovit? ko?en?n? chuti. A tak jsem na?el v jednom staven? pod obrazem n?jak?ho svat?ho pov??en? svatebn? myrtov? v?ne?ek. Byli to novoman?el?, v?tvi?ky myrty na v?ne?ku byly je?t? dosti sv???. Tak jsem dal myrtu do jitrnic, ov?em ?e jsem musel cel? svatebn? v?ne?ek t?ikr?t pa?it ve va??c? vod?, aby l?stky zm?kly a pozbyly p??li? ?tiplav? v?n? a chuti. To se rozum?, ?e kdy? jsem jim bral ten svatebn? myrtov? v?ne?ek do jitrnic, ?e bylo mnoho pl??e. Rozlou?ili se se mnou s uji?t?n?m, ?e za takov? rouh?n?, pon?vad? v?ne?ek byl sv?cen?, nejbli??? koule mne zabije. Vy jste jedli p?ece mou jitrnicovou pol?vku a nikdo z v?s nepoznal, ?e m?sto marj?nkou von? myrtou."
"V Jind?ichov? Hradci," ozval se ?vejk, "byl p?ed lety uzen?? Josef Linek a ten m?l na polici dv? krabice. V jedn? m?l sm?s v?eho ko?en?, kter? d?val do jitrnic a jelit. V druh? krabici m?l pr??ek na hmyz, pon?vad? ten uzen?? u? n?kolikr?te zjistil, ?e rozkousali jeho kun?ofti v bu?t? ?t?nici nebo ?v?ba. Von v?dycky ??kal, pokud se t?k? ?t?nice, ?e m? ko?ennou p??chu? po ho?k?ch mandl?ch, kter? se d?vaj? do b?bovek, ale ?v?bi ?e v uzenin?ch smrd?j? jako star? bible prolezl? pl?sn?. Proto von dr?el na ?istotu ve sv? d?ln? a zasejpal v?ude ten pr??ek na hmyz. Takhle jednou d?l? jelita a m?l p?itom r?mu. Popadne tu krabici s pr??kem na hmyz a vsypal to do prejtu na jelita, a vod t? doby v Jind?ichov? Hradci chodili pro jelita jen k Linkovi. Lidi se mu tam p??mo hrnuli do kr?mu. A von byl tak chytrej, ?e p?eci na to p?i?el, ?e to d?l? ten pr??ek na hmyz, a vod t? doby objedn?val si na dob?rku cel? bedni?ky s t?m pr??kem, kdy? byl p?edt?m upozornil firmu, od kter? to bral, aby na bedni?ku napsali ,Indick? ko?en?`. To bylo jeho tajemstv?, s n?m ?el do hrobu, a nejzaj?mav?j??m bylo to, ?e z t?ch rodin, kde brali jeho jelita, vodst?hovali se v?ichni ?v?bi a ?t?nice. Vod t? doby pat?? Jind?ich?v Hradec k nej?ist??m m?st?m v celejch ?ech?ch."
"U? jsi skon?il?" ot?zal se jednoro?n? dobrovoln?k Marek, kter? cht?l patrn? t?? vm?siti se do rozhovoru.
"S t?m bych u? byl hotov," odpov?d?l ?vejk, "ale zn?m podobn? p??pad v Beskyd?ch, ale vo tom v?m pov?m, a? budeme v gefechtu."
Jednoro?n? dobrovoln?k Marek se rozhovo?il: "Kucha?sk? um?n? nejl?pe se pozn? ve v?lce, zejm?na na front?. Dovol?m si u?initi mal? p?irovn?n?. V m?ru ?etli jsme a sl?chali o takzvan?ch ledov?ch pol?vk?ch, to jest pol?vk?ch, do nich? p?id?v? se led a kter? jsou velice obl?beny v severn?m N?mecku, D?nsku a ?v?dsku. A vid?te, p?i?la v?lka, a letos v zim? v Karpatech m?li voj?ci tolik zmrzl? pol?vky, ?e ji ani nejedli, a je to p?ece specialita."
"Zmrzl? gul?? d? se j?st," nam?tl ??etn? ?ikovatel Van?k, "ale ne dlouho, tak nanejv?? t?den. Kv?li tomu na?e dev?t? kumpanie pustila pozici."
"Je?t? za m?ru," s neoby?ejnou v??nost? ?ekl ?vejk, "to?ila se cel? vojna kolem kuchyn? a kolem nejrozmanit?j??ch j?del. M?li jsme v?m v Bud?jovic?ch obrlajtnanta Z?krejse, ten se to?il po??d kolem d?stojnick? kuchyn?, a taky, kdy? ??kej voj?k n?co proved, tak si ho postavil hapt?k a pustil se do n?ho: ,Ty pacholku, jestli se to bude je?t? jednou opakovat, t?k ud?l?m z tv? huby d?kladn? naklepanou ro?t?nku, roz?l?pnu t? na bramborovou ka?i a pak ti to d?m se?rat. Pote?e z tebe kaldoun s rej??, bude? vypadat jako pro?pikovanej zaj?c na pek??i. Tak vid??, ?e se mus?? polep?it, jestli nechce?, aby lidi mysleli, ?e jsem z tebe ud?lal fa??rovanou pe?eni se zel?m."
Dal?? v?klad a zaj?mav? rozhovor o pou??v?n? j?deln?ho l?stku pro vychov?n? voj?n? p?ed v?lkou byl p?eru?en velik?m k?ikem naho?e, kde kon?il slavnostn? ob?d.
Ze zmaten? sm?si hlas? vynikal k?ik kadeta Bieglera: "Voj?k m? ji? v m?ru zn?t, ?eho vy?aduje v?lka, a ve v?lce nezapom?nat, ?emu se nau?il na cvi?i?ti."
Potom bylo sly?et sup?n? poru??ka Duba: "Pros?m, aby bylo konstatov?no, ?e jsem ji? pot?et? ura?en!"
Naho?e d?ly se velk? v?ci.
Poru??k Dub, kter? choval zn?m? z?ludn? ?mysly s kadetem Bieglerem p?ed tv??? batalionskomandanta, byl hned p?i vstupu uv?t?n d?stojn?ky velk?m ?evem. ??inkovala znamenit? na v?echny ?idovsk? ko?alka.
Tak volali jeden p?es druh?ho, nar??ej?ce na jezdeck? um?n? poru??ka Duba: "Bez ?tolby to nejde! - Spla?en? mustang! - Jak dlouho jsi se, kamar?de, pohyboval mezi kovboji na Z?pad?? Krasojezdec!"
Hejtman S?gner rychle do n?ho vrazil odlivku proklet? ko?alky a ura?en? poru??k Dub zasedl za st?l, P?istavil si starou rozbitou ?idli k nadporu??kovi Luk??ovi, kter? ho uv?tal p??telsk?mi slovy: "V?echno jsme ji? sn?dli, kamar?de."
Smutn? postava kadeta Bieglera byla jaksi p?ehl?dnuta, p?esto, ?e kadet Biegler p?esn? dle p?edpisu hl?sil se kolem stolu hejtmanovi S?gnerovi slu?ebn? a druh?m d?stojn?k?m, opakuje kolikr?t za sebou, a?koliv ho v?ichni vid?li a znali: "Kadet Biegler p?ibyl do ?t?bu batali?nu."
Biegler vzal si plnou sklenici, usedl potom zcela skromn? k oknu a ?ekal na vhodn? okam?ik, aby mohl hodit do pov?t?? n?kter? sv? znalost? z u?ebnic.
Poru??k Dub, kter?mu ty hrozn? p?iboudliny lezly do hlavy, klepal prstem o st?l a z?istajasna obr?til se k hejtmanovi S?gnerovi:
"S okresn?m hejtmanem jsme v?dy ??k?vali: Patriotismus, v?rnost k povinnosti, sebep?ekon?n?, to jsou ty prav? zbran? ve v?lce! P?ipom?n?m si to zejm?na dnes, kdy? na?e vojska v dohledn? dob? p?ekro?? hranice."
DOSLOV k prvn?mu d?lu "V Z?ZEM?"
Ukon?uje prvn? d?l knihy Osudy dobr?ho voj?ka ?vejka (V z?zem?), oznamuji, ?e vyjdou rychle za sebou dva d?ly: Na front? a V zajet?. I v t?ch druh?ch d?lech budou voj?ci i obyvatelstvo mluvit a vystupovat tak, jak je tomu ve skute?nost?.
?ivot nen? ??dnou ?kolou uhlazen?ho chov?n?. Ka?d? mluv? tak, jak je schopen. Ceremoni?? dr. Guth mluv? jinak ne? hostinsk? Palivec u Kalicha a tento rom?n nen? pom?ckou k sal?nn?mu u?lecht?n? a nau?nou knihou, jak?ch v?raz? je mo?no ve spole?nosti u??vat. Jest to historick? obraz ur?it? doby.
Je-li t?eba u??t n?jak?ho siln?ho v?razu, kter? skute?n? padl, nerozpakuji se podat jej pr?v? tak, jak se to stalo. Opisovat nebo vyte?kovat pova?uji za nejpitom?j?? p?etv??ku. Slov t?ch u??v? se i v parlamentech.
Spr?vn? bylo kdysi ?e?eno, ?e dob?e vychovan? ?lov?k m??e ??st v?echno. Nad t?m, co jest p?irozen?, pozastavuj? se jen nejv?t?? svi??ci a rafinovan? spros??ci, kte?? ve sv? nejmizern?j?? l?imor?lce ned?vaj? se na obsah a s roz??len?m vrhaj? se na jednotliv? slova.
P?ed l?ty ?etl jsem kritiku jak?si novely, ve kter? se kritik roz?iloval nad t?m, ?e autor napsal: "Vysmrkal se a ut?el si nos." P???? se pr? to v?emu estetick?mu, vzne?en?mu, co m? d?t n?rodu literatura.
To? jen mal? uk?zka toho, jak? hovada se rod? pod sluncem.
Lid?, kte?? se pozastavuj? nad siln?m v?razem, jsou zbab?lci, nebo? skute?n? ?ivot je p?ekvapuje, a tac? slab? lid? jsou pr?v? t?mi nejv?t??mi po?kozova?i kultury i charakteru. Oni by vychovali n?rod jako skupinu p?ecitliv?l?ch lidi?ek, masturbant? fale?n? kultury, typu svat?ho Aloise, o kter?m vypravuje se v knize mnicha Eustacha, ?e kdy? svat? Alois usly?el, jak jeden mu? za hlu?n?ho rachotu vypustil sv? v?try, tu dal se do pt??e a jedin? modlitbou se upokojil.
Tac? lid? se ve?ejn? rozho??uj?, ale s neoby?ejnou z?libou chod? po ve?ejn?ch z?chodk?ch p?e??st si neslu?n? n?pisy na st?n?ch.
U??vaje ve sv? knize n?kolika siln?ch v?raz?, konstatoval jsem letmo, jak se skute?n? mluv?.
Od hostinsk?ho Palivce nem??eme ??dati, aby mluvil tak jemn? jako p? Laudov?, dr. Guth, p? Olga Fastrov? a cel? ?ada jin?ch, kte?? by nejrad?ji ud?lali z cel? ?eskoslovensk? republiky velk? sal?n s parketami, kde by se chodilo ve frac?ch, v rukavi?k?ch a mluvilo vybran? a p?stoval jemn? mrav sal?nn?, pod jeho? rou?kou pr?v? sal?nn? lvi odd?vaj? se nejhor??m ne?estem a v?st?ednostem.
P?i t?to p??le?itosti upozor?uji, ?e hostinsk? Palivec je na?ivu. P?e?kal v?lku, kterou prosed?l v ?al??i, a z?stal st?le t?m?, jako kdy? m?l tu af?ru s obrazem c?sa?e Franti?ka Josefa.
P?i?el mne t?? nav?t?vit, kdy? ?etl, ?e je v knize, a skoupil p?es dvacet se?it? prv?ho ??sla, kter? rozdal sv?m zn?m?m, a p?isp?l tak k roz???en? knihy.
M?l up??mnou radost z toho, ?e jsem o n?m psal a vyl??il ho jako zn?m?ho spros??ka.
"Mne u? nikdo nep?ed?l?," ?ekl ke mn?, "j? jsem po cel? ?ivot mluvil sprost?, jak jsem si to myslel, a budu tak mluvit d?l. Nevezmu si kv?li n?jak? takov? kr?v? ubrousek na hubu. J? j sem dnes slavnej."
Jeho sebev?dom? opravdu stouplo. Jeho sl?va je zalo?ena na n?kolika siln?ch v?razech. Jemu to sta?? ku spokojenosti, a kdybych byl cht?l snad upozornit ho, reprodukuje jeho hovor v?rn? a p?esn?, jak jsem popsal, ?e tak nem? mluvit, co? ov?em nebylo m?m ?myslem, rozhodn? bych urazil toho dobr?ho ?lov?ka.
Nehledan?mi v?razy, prost? a poctiv? vyj?d?il odpor ?esk?ho ?lov?ka proti byzantismu a s?m ani o tom nev?d?l. To bylo v krvi, ta ne?cta k c?sa?i a slu?n?m v?raz?m.
Otto. Katz je t?? na?ivu. Jest to skute?n? figurka poln?ho kur?ta. Hodil to v?echno po p?evrat? na h?eb?k, vystoupil z c?rkve, d?l? dnes prokuristu v jedn? tov?rn? na bronz a barviva v severn?ch ?ech?ch.
Psal mn? dlouh? dopis, ve kter?m vyhro?uje, ?e si to se mnou spo??d?. Jist? n?meck? list p?inesl toti? p?eklad jedn? kapitoly, kde je vyl??en, jak skute?n? vypadal. Nav?t?vil jsem ho tedy a dopadlo to s n?m velice dob?e. Ve dv? hodiny v noci nemohl st?t na nohou, ale k?zal a ??kal: "J? jsem Otto Katz, poln? kur?t, vy gypsov? hlavy."
Lid? typu nebo?t?ka Bretschneidra, st?tn?ho detektiva star?ho Rakouska, potlouk? se i dnes velice mnoho v republice. Neoby?ejn? se zaj?maj? o to, co kdo mluv?.
Nev?m, poda??-li se mn? vystihnout touto knihou, co jsem cht?l. Ji? okolnost, ?e sly?el jsem jednoho ?lov?ka nad?vat druh?mu: "Ty jsi blbej jako ?vejk," pr?v? tomu nenasv?d?uje. Stane-li se v?ak slovo ?vejk novou nad?vkou v kv?tnat?m v?nci sp?l?n?, mus?m se spokojit t?mto obohacen?m ?esk?ho jazyka.
Jaroslav Ha?ek
Kuchyn? m?la nyn? jinou tv??nost. ??etn? ?ikovatel? od batali?nu i od setnin mlsali podle hodnost?, dle rozpracovan?ho pl?nu kucha?e Jurajdy. P?sa?i od batali?nu, telefonisti od kumpani? a n?kolik ?ar?? jedli chtiv? z rezav?ho um?vadla roz?ed?nou jitrnicovou pol?vku horkou vodou, aby se na n? t?? n?co dostalo.
"Nazdar!" ?ekl ??etn? ?ikovatel Van?k ku ?vejkovi, ohlod?vaje jeden pazou?ek. "Byl zde p?ed chv?l? n?? jednoro??k Marek a ozn?mil, ?e jste op?t zde a m?te na sob? nov? mund?r. Vy jste mne te? p?ived do p?kn? ?lamastiky. On mne postra?il, ?e te? ten mund?r nevy??tujeme s brig?dou. V?? mund?r se na?el na hr?zi rybn?ka a my u? to ozn?mili p?es batalionskanclaj na brig?du. U mne jste veden jako utopen? p?i koup?n?, vy jste se v?bec nemusel vracet a d?lat n?m nep??jemnosti s dvoj?m mund?rem. Vy ani nev?te, co jste proved batali?nu. Ka?d? ??st va?eho mund?ru je u n?s zaznamen?na. Nal?z? se v seznamu mund?r? u m?, u kumpanie, jako p??r?stek. Kumpanie m? o jeden ?pln? mund?r v?c. O tom jsem u?inil ozn?men? k batali?nu. Ted dostaneme z brig?dy vyrozum?n?, ?e jste tam dostal nov? mund?r. Pon?vad? batali?n mezit?m ve v?kazech 0 o?acen? ozn?m?, ?e je p??r?stek jednoho kompletu... J? to zn?m, z toho m??e b?t revize. Kdy? se jedn? o takovou mali?kost, p?ijedou k n?m z intendantstva. Kdy? se ztrat? dva tis?ce p?r? bot, o to se nikdo nestar?... - Ale n?m se ztratil ten v?? mund?r," ?ekl tragicky Van?k, saje z kosti, kter? mu padla do ruky, morek a vydloub?vaje zbytek z?palkou, kterou si ?istil v zubech m?sto p?r?tka; "kv?li takov? mali?kost? rozhodn? sem p?ijde inspekce. Kdy? jsem byl v Karpatech, p?i?la k n?m inspekce kv?li tomu, ?e nebylo dodr?eno na??zen?, aby se zmrzl?m voj?k?m stahovaly boty bez po?kozen?. Stahovaly se, stahovaly, a na dvou p?itom praskly a jeden m?l je u? rozbit? p?ed smrt?. A mal?r byl hotov. P?ijel jeden plukovn?k z intendantstva, a neb?t toho, ?e dostal, hned jak p?ijel, z rusk? strany jednu do hlavy a ?e se svalil do ?dol?, nev?m, co by z toho bylo."
"St?hli s n?ho taky boty?" ot?zal se ?vejk se z?jmem.
"St?hli," ?ekl z?dum?iv? Van?k, "ale nikdo nev?d?l kdo, tak?e jsme ani plukovn?kovy boty nemohli d?t do v?kazu."
Kucha? Jurajda se op?t vr?til seshora a prvn? jeho pohled padl na zni?en?ho Balouna, kter? sed?l zarmoucen? a zni?en? na lavici u kamen a d?val se se stra?n?m zoufalstv?m na sv? vyhubl? b?icho.
"Ty bys pat?il mezi sektu hesychast?," s l?tost? ?ekl u?en? kucha? Jurajda, "ti tak? hled?li cel? dny na sv?j pupek, a? se jim zd?lo, ?e jim kolem pupku zasvitla svatoz??. Pak se domn?vali, ?e dosp?li t?et?ho stupn? dokonalosti."
Jurajda s?hl do trouby, vzal odtamtud jedno jel?tko. "?er, Baloune," ?ekl p??v?tiv?, "na?er se, a? pukne?, udav se, nena?ran?e."
Balounovi vstoupily slzy do o??.
"Doma, kdy? jsme zab?jeli, tak jsem nap?ed," podotkl pla?tiv? Baloun, po??raje mal? jel?tko, "sn?dl po??dn? kus ovaru, celej ryp?k, srdce, ucho, kus jater, ledvinu, slezinu, kus boku, jazyk a potom..."
A tich?m hlasem dodal, jako kdy? se vypravuje poh?dka: "A potom p?i?ly jitrnice, ?est, deset kousk?, a bachorat? jelita, kroupov? i houskov?, ?e nev?? ani, do ?eho d??v kousnout, do houskov?ho, nebo kroupov?ho. V?echno se rozpl?v? na jazyku, v?echno von?, a ?lov?k ?ere a ?ere. - Tak si mysl?m," ho?ekoval d?l Baloun, "?e m? koule u?et??, ale hlad doraz?, a ?e u? v?cekr?t v ?ivot? nep?ijdu dohromady s takov?m pek??em jelitov?ho prejtu jako doma. - Sulc, ten jsem nem?val tak r?d, pon?vad? se to jen t?ese a nic to nevyd?. ?ena, ta se zas mohla pro sulc utlouct, a j? j? do toho sulce nep??l ani kus ucha, pon?vad? cht?l jsem v?ecko s?m se?rat, tak, jak mn? to nejlep?? chutnalo. Nev??il jsem si toho, t? lahody, toho blahobytu, a tch?novi, vejmink??i, up?el jsem jednou prase a zabil, se?ral, a je?t? mn? bylo ke v?emu l?to poslat mu, chud?kovi star?mu, t?ebas jen malou vejslu?ku - a von mn? potom prorokoval, ?e chc?pnu jednou hlady."
"A u? je to tady," ?ekl ?vejk, kter?mu dnes mimod?k spl?valy z ?st sam? r?my.
Kucha?e Jurajdu opustil ji? n?hl? z?chvat soucitu s Balounem, pon?vad? Baloun p?ito?il se n?jak rychle k plotn?, vyt?hl z kapsy kus chleba a pokusil se cel? kraj?c namo?it do om??ky, kter? ve velk?m pek??i tulila se ze v?ech stran k velk? hroud? vep?ov? pe?en?.
Jurajda uhodil ho p?es ruku, tak?e Baloun?v kraj?c chleba spadl do om??ky, jako kdy? plavec sk??e na plov?rn? z m?stku do ?eky.
Nedaje mu p??le?itosti, aby mohl vyt?hnouti lah?dku z pek??e, chytil ho a vyhodil ze dve??.
Zdrcen? Baloun vid?l je?t? oknem, jak Jurajda vytahuje vidli?kou ten kraj?c chleba, kter? se dohn?da nas?kl om??kou, a jak jej pod?v? ?vejkovi a p?id?v? k tomu je?t? kousek se??znut?ho masa z povrchu pe?en? se slovy:
"Jezte, m?j skromn? p??teli!"
"Panenko Marj?," zab?doval za oknem Baloun, "m?j chleba je v hajzlu." Kl?t? dlouh?ma rukama, ?el sh?n?t n?co na zub do vsi.
?vejk, poj?daje ?lechetn? dar Jurajdy, promluvil pln?mi ?sty: "To jsem opravdu r?d, ?e jsem zas mezi sv?ma. Moc by m? to mrzelo, kdybych nemoh prokazovat kumpanii d?l svoje platn? slu?by." Ot?raje si s brady z kraj?ce stekl? kapky om??ky a s?dla, dokon?il:
"Nev?m, nev?m, co byste si tady beze mne po?ali, kdyby mne tam byli n?kde zdr?eli a v?lka by se je?t? prodlou?ila o p?r rok?."
??etn? ?ikovatel Van?k se ot?zal se z?jmem: "Jak mysl?te, ?vejku, ?e bude vojna dlouho trvat?"
"Patn?ct let," odpov?d?l ?vejk. "To jest samoz?ejm?, pon?vad? jednou u? byla t?icetilet? v?lka, a te? jsme o polovi?ku chyt?ej?? ne? d??v, tedy 30:2=15."
"Pucflek na?eho hejtmana," ozval se Jurajda, "vypravoval, ?e sly?el, jakmile obsad?me hranice Hali?e, ?e se d?l nepot?hne. Potom Rusov? za?nou vyjedn?vat o m?r."
"To by nest?lo za to ani v?l?it," ?ekl d?razn? ?vejk. "Kdy? vojna, tak vojna. J? rozhodn? d??v vo m?ru mluvit nebudu, dokud nebudeme v Moskv? a v Petrohrad?. P?eci to nestoj? za to, kdy? je sv?tov? vojna, prdelkovat se jenom kolem hranic. Vezm?me si nap??klad ?vejdy, za t? t?icetilet? vojny. Vodkud a? nep?i?li, a dostali se a? k N?meck?mu Brodu a na Lipnici, kde ud?li takovou paseku, ?e je?t? dodne?ka se tam mluv? v hospod?ch po p?lnoci ?v?dsky, tak?e si navz?jem nikdo nerozum?. Nebo Pru??ci, ty taky nebyli jen p?espoln?, a na Lipnici je po nich Prus? habad?j. Dostali se a? do Jedouchova a do Ameriky a zas nazp?tek."
"Ostatn?," ?ekl Jurajda, kter?ho dnes vep?ov? hody ?pln? p?ivedly z rovnov?hy a popletly, "v?ichni lid? povstali z kapr?. Vezm?me si, p??tel?, v?vojovou teorii Darwina..."
Dal?? jeho uva?ov?n? p?eru?eno bylo vp?dem jednoro?n?ho dobrovoln?ka Marka.
"Zachra? se, kdo m??e?," zvolal Marek; "poru??k Dub p?ijel p?ed chv?l? automobilem ke ?t?bu batali?nu a p?ivezl s sebou toho posran?ho kadeta Bieglera. - Je to s n?m hrozn?," informoval d?l Marek, "kdy? vylezl s n?m z automobilu, vpadl do kancel??e. V?te dob?e, jak jsem ?el odtud, jak jsem ??kal, ?e si trochu schrupnu. Nat?hl jsem se tedy v kancel??i na lavici a za?al jsem p?kn? us?nat, kdy? vtom na m? sko?il. Kadet Biegler za?val ,Habacht!`, poru??k Dub postavil m? na nohy a te? spustil: ,To se div?te, co, jak jsem v?s p?ekvapil v kancel??i p?i nedodr?ov?n? povinnost?? Sp? se a? po odtrouben?,` k ?emu? dodal Biegler: ,Odd?len? 16, paragraf 9 kas?rensk?ho ??du: Nato bouchl poru??k Dub p?st? do stolu a rozk?ikl se: ,Snad jste se m? cht?li u batali?nu zbavit, nemyslete si, ?e to byl ot?es mozku, m? lebka n?co vydr??: Kadet Biegler listoval si p?itom na stole a p?e?etl k tomu nahlas pro sebe z jedn? listiny: ,P??kaz po divizi ??slo 280!` Poru??k Dub myslel, ?e si d?l? z n?ho legraci kv?li posledn? jeho v?t?, ?e mu lebka n?co vydr??, po?al mu vyt?kat jeho ned?stojn? a drz? chov?n? v??i star??m d?stojn?k?m, a te? ho vede sem k hejtmanovi, aby si na n?ho st??oval."
Za chv?li p?i?li do kuchyn?, kterou se muselo proj?t, kdy? se ?lo nahoru, kde sed?l cel? d?stojnick? sbor a kde po vep?ov? k?t? zp?val baculat? prapor??k Mal? ?rii z opery Traviata, krkaje p?itom po zel? a mastn?m ob?d?.
Kdy? poru??k Dub vstoupil, zvolal ?vejk: "Habacht, v?echno vst?t!"
Poru??k Dub t?sn? p?istoupil k ?vejkovi, aby mu p??mo do obli?eje zvolal: "Te? se t??, te? je s tebou amen! J? t? d?m vycpat na pam?tku pro 91. regiment."
"Zum Befehl, pane lajtnant," zasalutoval ?vejk, "jednou jsem ?etl, poslu?n? hl?s?m, ?e byla jednou jedna velik? bitva, ve kter? pad jeden ?v?dsk? kr?l se sv?m v?rn?m kon?m. Vob? zdechliny dopravili do ?v?dska, a te? ty dv? mrtvoly stojej? vycpan? v ?tokholmsk?m muzeu."
"Odkud m?? ty v?domosti, pacholku," rozk?ikl se poru??k Dub.
"Poslu?n? hl?s?m, pane lajtnant, vod sv?ho bratra profesora."
Poru??k Dub se oto?il, odplivl si, strkaje p?ed sebou kadeta Bieglera nahoru, kudy se ?lo do s?n?. P?ece v?ak mu to nedalo, aby se ve dve??ch neoto?il po ?vejkovi a s ne?prosnou p??snost? ??msk?ho C?sara, rozhoduj?c?ho osud ran?n?ho gladi?tora v ?irku, neu?inil posunek palcem prav? ruky a nevyk?ikl na ?vejka: "Palce dol?!"
"Poslu?n? hl?s?m," k?i?el za n?m ?vejk, "?e u? je d?v?m dol?!"
-
Kadet Biegler byl jako moucha. Za tu dobu prod?lal n?kolik cholerov?ch stanic a zvykl si pln?m pr?vem po v?ech manipulac?ch, kter? s n?m jako cholerou podez?el?m zav?d?li, ?e u? po?al zcela nev?domky neust?le pou?t?t do kalhot. A? se kone?n? dostal do rukou na jedn? takov? pozorovac? stanici n?jak?mu odborn?kovi, kter? v jeho v?m?tech nezjistil cholerov?ch bacil?, utu?il mu st?eva taninem jako ?vec dratv? rozbit? ?ochty a poslal ho na nejbli??? etapn? velitelstv?, uznav kadeta Bieglera, kter? byl jako p?ra nad hrncem, frontdiensttauglich.
Byl to srde?n? ?lov?k.
Kdy? ho kadet Biegler upozor?oval, ?e se c?t? velice slab?m, ?ekl k n?mu s ?sm?vem: "Zlatou medaili za state?nost je?t? unesete. V?dy? jste se p?ihl?sil p?ece dobrovoln? na vojnu."
A tak se kadet Biegler vydal za zlatou medail?.
Jeho utu?en? st?eva nevrhala ji? ??dkou tekutinu do kalhot, ale z?stalo mu p?ece jen ?ast? nucen?, tak?e od posledn? etapy a? na ?t?b brig?dy, kde se setkal s poru??kem Dubem, byla to vlastn? manifesta?n? cesta po v?ech mo?n?ch z?chodech. N?kolikr?t zme?kal vlak, pon?vad? sed?l na n?dra??ch v klozetech tak dlouho, dokud vlak neodjel. N?kolikr?t zame?kal ve vlaku p?esed?n?, sed? ve vlaku na z?chod?. Ale p?esto, p?es v?echny z?chody, kter? mu byly v cest?, kadet Biegler p?ec jen se p?ibli?oval k brig?d?.
Poru??k Dub m?l b?t tenkr?t p?ece je?t? n?kolik dn? v o?et?ov?n? u brig?dy, ale t?ho? dne, kdy? ?vejk odjel k batali?nu, ?t?bn? l?ka? si to s poru??kem Dubem rozmyslel, kdy? se dov?d?l, ?e odp?ldne t?m sm?rem, kde le?? batali?n 91. pluku, odj??d? sanitn? automobil.
Byl velice r?d, ?e se zbavil poru??ka Duba, kter? jako v?dy dokl?dal sv? r?zn? tvrzen? slovy: "O tom jsme ji? p?ed v?lkou u n?s mluvili s panem okresn?m hejtmanem."
"Mit deinem Bezirkshauptmann kannst du mir Arsch lecken," pomyslil si ?t?bn? l?ka? a velice d?koval t? n?hod?, ?e sanitn? automobily jedou nahoru na Kamionku Strumilowu p?es Z?ltance.
?vejk tam u brig?dy nevid?l kadeta Bieglera, pon?vad? t?? p?es dv? hodiny sed?l op?t na jednom splachovac?m za??zen? pro d?stojn?ky u brig?dy.
Mo?no ??ct sm?le, ?e kadet Biegler na podobn?ch m?stech nikdy neztr?cel ?asu, pon?vad? si opakoval v?echny slavn? bitvy slavn?ch rakouskouhersk?ch vojsk, po??naje bitvou u N?rdlingen dne 6. z??? 1634 a kon?e Sarajevem 19. srpna 1878.
Kdy? tak nes??sln?kr?te tahal za ???ru splachovac?ho klozetu a voda se s hlukem ??tila do m?sy, tu p?imhou?iv o?i, p?edstavoval si ?ev bitvy, ?tok j?zdy a hukot d?l.
Setk?n? poru??ka Duba s kadetem Bieglerem nebylo p??li? p?vabn? a bylo jist? p???inou nakyslosti v jich budouc?m pom?ru ve slu?b? i mimo slu?by.
Kdy? toti? ji? po?tvrt? poru??k Dub dob?val se na z?chod, dop?len? vyk?ikl: "Kdo je tam?"
"Kadet Biegler, 11. mar?kumpanie, batali?n N, 91. regiment," zn?la hrd? odpov??.
"Zde," p?edstavoval se konkurent p?ede dve?mi, "poru??k Dub od t??e kumpanie."
"Hned jsem hotov, pane poru??ku!"
"?ek?m!"
Poru??k Dub d?val se netrp?liv? na hodinky. Nikdo by nev??il, jak? je t?eba energie a hou?evnatosti k tomu, vydr?et v takov? situaci p?ede dve?mi nov?ch patn?ct minut, potom je?t? p?t, a pak dal??ch p?t, a dost?val na klep?n?, tlu?en? a kop?n? st?le tut?? odpov?di "Hned jsem hotov, pane poru??ku."
Poru??ka Duba zmocnila se hore?ka, zejm?na kdy? po nad?jn?m ?ust?n? pap?ru uplynulo dal??ch sedm minut, ani? by se dve?e otev?ely.
Kadet Biegler byl ke v?emu je?t? tak taktn?, ?e nespou?t?l je?t? neust?le vodu.
Poru??k Dub v slab? hore?ce po?al p?em??let, jestli si snad nem? st??ovat veliteli brig?dy, kter?, m??e b?t, d? rozkaz vylomit dve?e a vyn?st odtamtud kadeta Bieglera. Tak? mu napadlo, ?e snad je to poru?en? subordinace.
Poru??k Dub teprve po dal??ch p?ti minut?ch vlastn? zpozoroval, ?e by tam za dve?mi nem?l u? nic co d?lat, ?e u? ho to d?vno p?e?lo. Setrv?val v?ak p?ed klozetem z jak?hosi principu, kopaje d?le do dve??, za kter?mi se oz?valo st?le tot??: "In einer Minute fertig, Herr Leutnant"
Kone?n? bylo sly?et, jak Biegler spou?t? vodu, a za chv?li setkali se oba tv??? v tv??.
"Kadete Bieglere," zah?m?l na n?ho poru??k Dub, "nemyslete si, ?e jsem zde byl za t?m?e ??elem jako vy. P?i?el jsem kv?li tomu, ?e jste se mn? p?i sv?m p??chodu k ?t?bu brig?dy neohl?sil. Nezn?te p?edpisy? V?te, komu jste dal p?ednost?"
Kadet Biegler srovn?val chv?li ve sv? pam?ti, jestli se p?ece snad nedopustil n??eho, co by se nesrovn?valo s discipl?nou a s na??zen?mi t?kaj?c?mi se styk? ni???ch d?stojnick?ch ?ar?? s vy???mi.
V jeho v?domostech v tomto ohledu byla nehor?zn? mezera a propast.
Ve ?kole jim nikdo o tom nep?edn??el, jak se m? v takov?m p??pad? zachovat ni??? d?stojnick? hodnost v??i druh?, vy???; zdali m? nedokadit a vylet?t ze dve?? z?chodu, p?idr?uje si jednou rukou kalhoty a druhou vzd?vaje ?est.
"Nu?e odpov?zte, kadete Bieglere!" vyz?vav? zvolal poru??k Dub.
A tu kadet Biegler si vzpomn?l na zcela jednoduchou odpov??, kter? to rozlu?tila: "Pane poru??ku, nem?l jsem v?domosti po sv?m p?ibyt? do ?t?bu brig?dy, ?e se zde nal?z?te, a vy??div sv? z?le?itosti v kancel??i, odebral jsem se ihned na z?chod, kde jsem setrval a? do va?eho p??chodu."
K ?emu? dodal slavnostn?m hlasem: "Kadet Biegler hl?s? se panu poru??kovi Dubovi."
"Vid?te, ?e to nen? mali?kost," s trpkost? ?ekl poru??k Dub, "podle m?ho n?zoru m?l jste ihned, kadete Bieglere, jakmile jste se dostal do ?t?bu brig?dy, ot?zati se v kancel??i, zdali n?hodou nen? zde t?? p??tomen n?jak? d?stojn?k od va?eho batali?nu, od va?? kumpanie. O va?em chov?n? rozhodneme u batali?nu. Odj??d?m k n?mu automobilem, a vy pojedete s sebou. - ??dn? ale!"
Kadet Biegler toti? nam?tl, ?e m? z kancel??e ?t?bu brig?dy vypracovanou mar?r?tu po ?eleznici, kter??to zp?sob cestov?n? zd?l se mu b?t mnohem v?hodn?j??m vzhledem ku chv?n? jeho kone?n?ku. Ka?d? d?t? p?ece v?, ?e automobily nejsou za??zeny na takov? v?ci. Ne? prolet?? sto osmdes?t kilometr?, m?? u? to d?vno v kalhotech.
?ertv? co se to stalo, ?e ot?esy automobilu nem?ly zprvu, kdy? vyjeli, tak dalece ??dn?ho vlivu na Bieglera. Poru??k Dub byl cel? zoufal?, ?e se mu nepoda?? prov?sti pl?n pomsty.
Kdy? toti? vyjeli, poru??k Dub si v duchu myslel: "Jen po?kej, kadete Bieglere, jestli to na tebe p?ijde, mysl??, ?e d?m zastavit."
V tomto sm?ru tak?, pokud to bylo mo?no pro rychlost, kterou polykali kilometry, navazoval p??jemnou rozmluvu o tom, ?e vojensk? automobily, maj?c? vym??enou ur?itou dr?hu, nesm? pl?tvati benz?nem a zastavovat se nikde.
Kadet Biegler proti tomu nam?tl zcela spr?vn?, ?e kdy? automobil n?kde ?ek? na n?co, nespot?ebuje v?bec benz?nu, pon?vad? ?of?r vypne motor.
"M?-li," pokra?oval neodbytn? poru??k Dub, "p?iject ve vym??en? ?as na sv? m?sto, nesm? se nikde zastavovat "
Ze strany kadeta Bieglera nen?sledovalo v?ce ??dn? repliky.
Tak ?ezali vzduch p?es ?tvrt hodiny, kdy? vtom poru??k Dub c?til, ?e m? n?jak nafoukl? b?icho a ?e by bylo z?hodno zastavit automobil, vyl?zt ven a vstoupit do ?karpy, sundat kalhoty a hledat uleh?en?.
Dr?el se jako hrdina a? na 126. kilometr, kdy r?zn? zat?hl ?of?ra za pl??? a vyk?ikl mu do ucha: "Halt!"
"Kadete Bieglere," ?ekl poru??k Dub milostiv?, seskakuje rychle z automobilu ,ke ?karp?, "te? m?te tak? p??le?itost "
"D?kuji," odpov?d?l kadet Biegler, "nechci zbyte?n? zdr?ovat automobil."
A kadet Biegler, kter? m?l t?? u? na kraj??ku, ?ekl si v duchu, ?e se rad?ji pod?l?, ne? by propustil kr?snou mo?nost blamovat poru??ka Duba.
Ne? dojeli do Z?ltance, dal poru??k Dub je?t? dvakr?t zastavit a po posledn? zast?vce ?ekl urputn? k Bieglerovi: "M?l jsem k ob?du biko? po Polsku. Od batali?nu telegrafuji st??nost na brig?du. Zka?en? kysel? zel? a znehodnocen? k po??v?n? vep?ov? maso. Sm?lost kucha?? p?evy?uje v?echny meze. Kdo mne je?t? nezn?, ten mne pozn?."
"Feldmar??lek Nostitz-Rhieneck, elita rezervn? kaval?rie," odpov?d?l na to Biegler, "vydal spis Was schadet dem Magen im Kriege, ve kter?m nedoporu?oval p?i v?le?n?ch ?trap?ch a sv?zel?ch v?bec j?sti vep?ov?ho masa. Ka?d? nest??dmost na pochodu ?kod?."
Poru??k Dub neodpov?d?l na to ani slova, jenom si pomyslil: "Tvou u?enost srovn?m, chlape." Potom si to rozmyslil a p?ece se jen ozval Bieglerovi s ?pln? hloupou ot?zkou: "Vy tedy mysl?te, kadete Bieglere, ?e d?stojn?k, vedle kter?ho? vy mus?te se pokl?dati dle sv? ?ar?e b?ti jemu pod??zen?m, nest??dm? j?? Necht?l jste snad ??ct, kadete Bieglere, ?e jsem se p?e?ral? D?kuji v?m za tu sprostotu. Bulte ubezpe?en, ?e si to s v?mi vyrovn?m, vy mne je?t? nezn?te, ale a? mne pozn?te, tak si vzpomenete na poru??ka Duba."
Byl by si p?i posledn?m m?lem p?ekousl jazyk, pon?vad? p?elet?li na silnici n?jak? v?mol.
Kadet Biegler neodpov?dal zase ni?eho, co? popudilo op?t poru??ka Duba, tak?e se hrub? ot?zal: "Posly?te, kadete Bieglere, mysl?m, ?e jste se u?il, ?e m?te na ot?zky sv?ho p?edstaven?ho odpov?dat "
"Ov?em," ?ekl kadet Biegler, "jest takov? pasus. Nutno ov?em p?edem rozebrati n?? vz?jemn? pom?r. Pokud mn? zn?mo, nejsem nikam je?t? p?id?len, tak?e odpad? t?m ?pln? ?e? o m? bezprost?edn? pod??zenosti k v?m, pane poru??ku. Nejd?le?it?j??m ov?em jest, ?e odpov?d? se na ot?zky p?edstaven?ch v d?stojnick?ch kruz?ch jedin? ve v?cech slu?by. Jak my zde dva sed?me v automobilu, nep?edstavujeme ??dnou bojovnou slo?ku ur?it? v?le?n? manipulace. Mezi n?mi nen? ??dn?ho slu?ebn?ho pom?ru. Jedeme oba stejn? ku sv?m odd?l?m a nebylo by rozhodn? ??dn?m slu?ebn?m vyj?d?en?m se odpov?? na va?i ot?zku, zdali jsem cht?l snad ??ct, ?e jste se p?e?ral, pane poru??ku."
"U? jste domluvil?" za?val na n?ho poru??k Dub, "vy jeden..."
"Ano," prohl?sil pevn?m hlasem kadet Biegler, "nezapome?te, pane poru??ku, ?e o tom, co se mezi n?mi stalo, rozhodne patrn? ?estn? d?stojnick? soud."
Poru??k Dub byl t?m?? bez sebe zlost? a vztekem. U n?ho bylo zvl??tn?m zvykem, ?e kdy? se roz??lil, mluvil je?t? v?t?? pitomosti a hlouposti ne?li v klidu.
Proto tak? zabru?el: "O v?s bude rozhodovat vojensk? soud."
Kadet Biegler pou?il t?to p??le?itosti, aby ho dorazil ?pln?, a proto ?ekl takov?m nejp??tel?t?j??m t?nem: "Ty ?ertuje?, kamar?de." Poru??k Dub vyk?ikl na ?of?ra, aby zastavil.
"Jeden z n?s mus? j?t p??ky," zabl?bolil.
"J? se vezu," klidn? na to '?ekl kadet Biegler, "a ty si d?lej, kamar?de, co chce?."
"Je?te d?l," hlasem jako v deliriu houkl poru??k Dub na ?of?ra a zahalil se potom v d?stojn? ml?en? jako Julius Caesar, kdy? se k n?mu p?ibli?ovali spiklenci s d?kami, aby ho probodli. Tak p?ijeli do Z?ltance, kde na?li stopu batali?nu.
-
Mezit?mco poru??k Dub s kadetem Bieglerem se je?t? na schodech h?dali o tom, zdali kadet, kter? nen? je?t? nikam za?azen, m? n?rok na jitrnici z onoho mno?stv?, kter? p?ipad? na d?stojnictvo jednotliv?ch kumpani?, dole v kuchyni zat?m byli ji? syti a rozlo?ili se po rozlehl?ch lavic?ch a rozhovo?ili se o v?em mo?n?m, p?i?em? bafali osto?est z d?mek.
Kucha? Jurajda prohl?sil: "Tak jsem v?m dnes ud?lal b?je?n? vyn?lez. Mysl?m, ?e to ud?l? ?pln? p?evrat v kucha?stv?. Ty p?ece v??, Va?ku, ?e jsem nemohl nikde v t?to proklat? vesnici naj?t marj?nku do jitrnic."
"Herba majoranae," ?ekl ??etn? ?ikovatel Van?k, vzpom?naje na to, ?e je drogistou.
Jurajda pokra?oval: "Je neprozkouman?, jak lidsk? duch ch?pe se v nouzi nejr?zn?j??ch prost?edk?, jak se mu jev? nov? obzory, jak za??n? vynal?zat v?echny nemo?n? v?ci, o kter?ch se lidstvu dosud ani nesnilo... Hled?m tedy po v?ech staven?ch marj?nku, b?h?m, sh?n?m se, vysv?tluji jim, k ?emu to pot?ebuji, jak to vypad?..."
"To jsi m?l je?t? popsat v?ni," ozval se z lavice ?vejk, "m?l jsi ??ct, ?e marj?nka von? tak, jako kdy? ?ich?? k lahvi?ce inkoustu v aleji rozkvetl?ch ag?t?. Na vrchu Bohdalci u Prahy..."
"Ale ?vejku," p?eru?il ho prosebn?m hlasem jednoro?n? dobrovoln?k Marek, "nech dokon?it Jurajdu."
Jurajda mluvil d?l: "V jednom statku p?i?el jsem na jednoho star?ho, vyslou?il?ho voj?ka z doby okupace Bosny a Hercegoviny kter? vyslou?il vojenskou slu?bu v Pardubic?ch u hul?n? a je?t? dnes nezapomn?l ?esky. Ten se se mnou za?al h?dat, ?e v ?ech?ch se ned?v? do jitrnic marj?nka, ale he?m?nek. Nev?d?l jsem tedy doopravdy, co si tedy po?nu, nebo? opravdu ka?d? rozumn? a nep?edpojat? ?lov?k mus? pova?ovat marj?nku mezi ko?en?m, kter? se d?v? do jitrnic, za princeznu. Nutno bylo nal?zti rychle tak?vou n?hra?ku, kter? by dodala r?zovit? ko?en?n? chuti. A tak jsem na?el v jednom staven? pod obrazem n?jak?ho svat?ho pov??en? svatebn? myrtov? v?ne?ek. Byli to novoman?el?, v?tvi?ky myrty na v?ne?ku byly je?t? dosti sv???. Tak jsem dal myrtu do jitrnic, ov?em ?e jsem musel cel? svatebn? v?ne?ek t?ikr?t pa?it ve va??c? vod?, aby l?stky zm?kly a pozbyly p??li? ?tiplav? v?n? a chuti. To se rozum?, ?e kdy? jsem jim bral ten svatebn? myrtov? v?ne?ek do jitrnic, ?e bylo mnoho pl??e. Rozlou?ili se se mnou s uji?t?n?m, ?e za takov? rouh?n?, pon?vad? v?ne?ek byl sv?cen?, nejbli??? koule mne zabije. Vy jste jedli p?ece mou jitrnicovou pol?vku a nikdo z v?s nepoznal, ?e m?sto marj?nkou von? myrtou."
"V Jind?ichov? Hradci," ozval se ?vejk, "byl p?ed lety uzen?? Josef Linek a ten m?l na polici dv? krabice. V jedn? m?l sm?s v?eho ko?en?, kter? d?val do jitrnic a jelit. V druh? krabici m?l pr??ek na hmyz, pon?vad? ten uzen?? u? n?kolikr?te zjistil, ?e rozkousali jeho kun?ofti v bu?t? ?t?nici nebo ?v?ba. Von v?dycky ??kal, pokud se t?k? ?t?nice, ?e m? ko?ennou p??chu? po ho?k?ch mandl?ch, kter? se d?vaj? do b?bovek, ale ?v?bi ?e v uzenin?ch smrd?j? jako star? bible prolezl? pl?sn?. Proto von dr?el na ?istotu ve sv? d?ln? a zasejpal v?ude ten pr??ek na hmyz. Takhle jednou d?l? jelita a m?l p?itom r?mu. Popadne tu krabici s pr??kem na hmyz a vsypal to do prejtu na jelita, a vod t? doby v Jind?ichov? Hradci chodili pro jelita jen k Linkovi. Lidi se mu tam p??mo hrnuli do kr?mu. A von byl tak chytrej, ?e p?eci na to p?i?el, ?e to d?l? ten pr??ek na hmyz, a vod t? doby objedn?val si na dob?rku cel? bedni?ky s t?m pr??kem, kdy? byl p?edt?m upozornil firmu, od kter? to bral, aby na bedni?ku napsali ,Indick? ko?en?`. To bylo jeho tajemstv?, s n?m ?el do hrobu, a nejzaj?mav?j??m bylo to, ?e z t?ch rodin, kde brali jeho jelita, vodst?hovali se v?ichni ?v?bi a ?t?nice. Vod t? doby pat?? Jind?ich?v Hradec k nej?ist??m m?st?m v celejch ?ech?ch."
"U? jsi skon?il?" ot?zal se jednoro?n? dobrovoln?k Marek, kter? cht?l patrn? t?? vm?siti se do rozhovoru.
"S t?m bych u? byl hotov," odpov?d?l ?vejk, "ale zn?m podobn? p??pad v Beskyd?ch, ale vo tom v?m pov?m, a? budeme v gefechtu."
Jednoro?n? dobrovoln?k Marek se rozhovo?il: "Kucha?sk? um?n? nejl?pe se pozn? ve v?lce, zejm?na na front?. Dovol?m si u?initi mal? p?irovn?n?. V m?ru ?etli jsme a sl?chali o takzvan?ch ledov?ch pol?vk?ch, to jest pol?vk?ch, do nich? p?id?v? se led a kter? jsou velice obl?beny v severn?m N?mecku, D?nsku a ?v?dsku. A vid?te, p?i?la v?lka, a letos v zim? v Karpatech m?li voj?ci tolik zmrzl? pol?vky, ?e ji ani nejedli, a je to p?ece specialita."
"Zmrzl? gul?? d? se j?st," nam?tl ??etn? ?ikovatel Van?k, "ale ne dlouho, tak nanejv?? t?den. Kv?li tomu na?e dev?t? kumpanie pustila pozici."
"Je?t? za m?ru," s neoby?ejnou v??nost? ?ekl ?vejk, "to?ila se cel? vojna kolem kuchyn? a kolem nejrozmanit?j??ch j?del. M?li jsme v?m v Bud?jovic?ch obrlajtnanta Z?krejse, ten se to?il po??d kolem d?stojnick? kuchyn?, a taky, kdy? ??kej voj?k n?co proved, tak si ho postavil hapt?k a pustil se do n?ho: ,Ty pacholku, jestli se to bude je?t? jednou opakovat, t?k ud?l?m z tv? huby d?kladn? naklepanou ro?t?nku, roz?l?pnu t? na bramborovou ka?i a pak ti to d?m se?rat. Pote?e z tebe kaldoun s rej??, bude? vypadat jako pro?pikovanej zaj?c na pek??i. Tak vid??, ?e se mus?? polep?it, jestli nechce?, aby lidi mysleli, ?e jsem z tebe ud?lal fa??rovanou pe?eni se zel?m."
Dal?? v?klad a zaj?mav? rozhovor o pou??v?n? j?deln?ho l?stku pro vychov?n? voj?n? p?ed v?lkou byl p?eru?en velik?m k?ikem naho?e, kde kon?il slavnostn? ob?d.
Ze zmaten? sm?si hlas? vynikal k?ik kadeta Bieglera: "Voj?k m? ji? v m?ru zn?t, ?eho vy?aduje v?lka, a ve v?lce nezapom?nat, ?emu se nau?il na cvi?i?ti."
Potom bylo sly?et sup?n? poru??ka Duba: "Pros?m, aby bylo konstatov?no, ?e jsem ji? pot?et? ura?en!"
Naho?e d?ly se velk? v?ci.
Poru??k Dub, kter? choval zn?m? z?ludn? ?mysly s kadetem Bieglerem p?ed tv??? batalionskomandanta, byl hned p?i vstupu uv?t?n d?stojn?ky velk?m ?evem. ??inkovala znamenit? na v?echny ?idovsk? ko?alka.
Tak volali jeden p?es druh?ho, nar??ej?ce na jezdeck? um?n? poru??ka Duba: "Bez ?tolby to nejde! - Spla?en? mustang! - Jak dlouho jsi se, kamar?de, pohyboval mezi kovboji na Z?pad?? Krasojezdec!"
Hejtman S?gner rychle do n?ho vrazil odlivku proklet? ko?alky a ura?en? poru??k Dub zasedl za st?l, P?istavil si starou rozbitou ?idli k nadporu??kovi Luk??ovi, kter? ho uv?tal p??telsk?mi slovy: "V?echno jsme ji? sn?dli, kamar?de."
Smutn? postava kadeta Bieglera byla jaksi p?ehl?dnuta, p?esto, ?e kadet Biegler p?esn? dle p?edpisu hl?sil se kolem stolu hejtmanovi S?gnerovi slu?ebn? a druh?m d?stojn?k?m, opakuje kolikr?t za sebou, a?koliv ho v?ichni vid?li a znali: "Kadet Biegler p?ibyl do ?t?bu batali?nu."
Biegler vzal si plnou sklenici, usedl potom zcela skromn? k oknu a ?ekal na vhodn? okam?ik, aby mohl hodit do pov?t?? n?kter? sv? znalost? z u?ebnic.
Poru??k Dub, kter?mu ty hrozn? p?iboudliny lezly do hlavy, klepal prstem o st?l a z?istajasna obr?til se k hejtmanovi S?gnerovi:
"S okresn?m hejtmanem jsme v?dy ??k?vali: Patriotismus, v?rnost k povinnosti, sebep?ekon?n?, to jsou ty prav? zbran? ve v?lce! P?ipom?n?m si to zejm?na dnes, kdy? na?e vojska v dohledn? dob? p?ekro?? hranice."
DOSLOV k prvn?mu d?lu "V Z?ZEM?"
Ukon?uje prvn? d?l knihy Osudy dobr?ho voj?ka ?vejka (V z?zem?), oznamuji, ?e vyjdou rychle za sebou dva d?ly: Na front? a V zajet?. I v t?ch druh?ch d?lech budou voj?ci i obyvatelstvo mluvit a vystupovat tak, jak je tomu ve skute?nost?.
?ivot nen? ??dnou ?kolou uhlazen?ho chov?n?. Ka?d? mluv? tak, jak je schopen. Ceremoni?? dr. Guth mluv? jinak ne? hostinsk? Palivec u Kalicha a tento rom?n nen? pom?ckou k sal?nn?mu u?lecht?n? a nau?nou knihou, jak?ch v?raz? je mo?no ve spole?nosti u??vat. Jest to historick? obraz ur?it? doby.
Je-li t?eba u??t n?jak?ho siln?ho v?razu, kter? skute?n? padl, nerozpakuji se podat jej pr?v? tak, jak se to stalo. Opisovat nebo vyte?kovat pova?uji za nejpitom?j?? p?etv??ku. Slov t?ch u??v? se i v parlamentech.
Spr?vn? bylo kdysi ?e?eno, ?e dob?e vychovan? ?lov?k m??e ??st v?echno. Nad t?m, co jest p?irozen?, pozastavuj? se jen nejv?t?? svi??ci a rafinovan? spros??ci, kte?? ve sv? nejmizern?j?? l?imor?lce ned?vaj? se na obsah a s roz??len?m vrhaj? se na jednotliv? slova.
P?ed l?ty ?etl jsem kritiku jak?si novely, ve kter? se kritik roz?iloval nad t?m, ?e autor napsal: "Vysmrkal se a ut?el si nos." P???? se pr? to v?emu estetick?mu, vzne?en?mu, co m? d?t n?rodu literatura.
To? jen mal? uk?zka toho, jak? hovada se rod? pod sluncem.
Lid?, kte?? se pozastavuj? nad siln?m v?razem, jsou zbab?lci, nebo? skute?n? ?ivot je p?ekvapuje, a tac? slab? lid? jsou pr?v? t?mi nejv?t??mi po?kozova?i kultury i charakteru. Oni by vychovali n?rod jako skupinu p?ecitliv?l?ch lidi?ek, masturbant? fale?n? kultury, typu svat?ho Aloise, o kter?m vypravuje se v knize mnicha Eustacha, ?e kdy? svat? Alois usly?el, jak jeden mu? za hlu?n?ho rachotu vypustil sv? v?try, tu dal se do pt??e a jedin? modlitbou se upokojil.
Tac? lid? se ve?ejn? rozho??uj?, ale s neoby?ejnou z?libou chod? po ve?ejn?ch z?chodk?ch p?e??st si neslu?n? n?pisy na st?n?ch.
U??vaje ve sv? knize n?kolika siln?ch v?raz?, konstatoval jsem letmo, jak se skute?n? mluv?.
Od hostinsk?ho Palivce nem??eme ??dati, aby mluvil tak jemn? jako p? Laudov?, dr. Guth, p? Olga Fastrov? a cel? ?ada jin?ch, kte?? by nejrad?ji ud?lali z cel? ?eskoslovensk? republiky velk? sal?n s parketami, kde by se chodilo ve frac?ch, v rukavi?k?ch a mluvilo vybran? a p?stoval jemn? mrav sal?nn?, pod jeho? rou?kou pr?v? sal?nn? lvi odd?vaj? se nejhor??m ne?estem a v?st?ednostem.
P?i t?to p??le?itosti upozor?uji, ?e hostinsk? Palivec je na?ivu. P?e?kal v?lku, kterou prosed?l v ?al??i, a z?stal st?le t?m?, jako kdy? m?l tu af?ru s obrazem c?sa?e Franti?ka Josefa.
P?i?el mne t?? nav?t?vit, kdy? ?etl, ?e je v knize, a skoupil p?es dvacet se?it? prv?ho ??sla, kter? rozdal sv?m zn?m?m, a p?isp?l tak k roz???en? knihy.
M?l up??mnou radost z toho, ?e jsem o n?m psal a vyl??il ho jako zn?m?ho spros??ka.
"Mne u? nikdo nep?ed?l?," ?ekl ke mn?, "j? jsem po cel? ?ivot mluvil sprost?, jak jsem si to myslel, a budu tak mluvit d?l. Nevezmu si kv?li n?jak? takov? kr?v? ubrousek na hubu. J? j sem dnes slavnej."
Jeho sebev?dom? opravdu stouplo. Jeho sl?va je zalo?ena na n?kolika siln?ch v?razech. Jemu to sta?? ku spokojenosti, a kdybych byl cht?l snad upozornit ho, reprodukuje jeho hovor v?rn? a p?esn?, jak jsem popsal, ?e tak nem? mluvit, co? ov?em nebylo m?m ?myslem, rozhodn? bych urazil toho dobr?ho ?lov?ka.
Nehledan?mi v?razy, prost? a poctiv? vyj?d?il odpor ?esk?ho ?lov?ka proti byzantismu a s?m ani o tom nev?d?l. To bylo v krvi, ta ne?cta k c?sa?i a slu?n?m v?raz?m.
Otto. Katz je t?? na?ivu. Jest to skute?n? figurka poln?ho kur?ta. Hodil to v?echno po p?evrat? na h?eb?k, vystoupil z c?rkve, d?l? dnes prokuristu v jedn? tov?rn? na bronz a barviva v severn?ch ?ech?ch.
Psal mn? dlouh? dopis, ve kter?m vyhro?uje, ?e si to se mnou spo??d?. Jist? n?meck? list p?inesl toti? p?eklad jedn? kapitoly, kde je vyl??en, jak skute?n? vypadal. Nav?t?vil jsem ho tedy a dopadlo to s n?m velice dob?e. Ve dv? hodiny v noci nemohl st?t na nohou, ale k?zal a ??kal: "J? jsem Otto Katz, poln? kur?t, vy gypsov? hlavy."
Lid? typu nebo?t?ka Bretschneidra, st?tn?ho detektiva star?ho Rakouska, potlouk? se i dnes velice mnoho v republice. Neoby?ejn? se zaj?maj? o to, co kdo mluv?.
Nev?m, poda??-li se mn? vystihnout touto knihou, co jsem cht?l. Ji? okolnost, ?e sly?el jsem jednoho ?lov?ka nad?vat druh?mu: "Ty jsi blbej jako ?vejk," pr?v? tomu nenasv?d?uje. Stane-li se v?ak slovo ?vejk novou nad?vkou v kv?tnat?m v?nci sp?l?n?, mus?m se spokojit t?mto obohacen?m ?esk?ho jazyka.
Jaroslav Ha?ek